Když jsem jel po 78 dnech letecké zločinecké války NATO do Jugoslávie, to ještě existovala svazová Jugoslavie Srbska a Černé Hory. V obou zemích jsem měl příbuzné, rodinu MUDr. Alexandara Gladoviče. Byl přítelem profesora Dolečka. Studoval v ČSR na Titovo stipendium v době, kdy země byly v přátelství před moskevskou roztržkou. Tak se seznámil s mou sestřenicí z Letovic, kterou si vzal za ženu a v roce 1958 odjeli do Jugoslávie. Předtím pracoval jako primář internista ve Svitavách. Starší generace si ho dodnes pamatují jako skvělého lékaře.

Po válce jsem jel se starostou Bílovic nad Svitavou pane Klevetou do Jugoslávie, vezli jsme potraviny a různé potřeby. Má rodina nás ubytovala v Beogradu a potom jsme jezdili a pozorovali hrůzné následky barbarského leteckého útoku. Viděli jsme už následky ve Vojvodině a v Novém Sadu jsme byli na mostech zničených raketami. Bylo to symbolické, z mostů byl pohled na budovy kláštera, kde kdysi přednášel slavista Pavol Jozef Šafárik, zakladatel slovanského moderního národopisu. Na mostě visely věnce a fotografie mladých lidí zabitých náletem. Moc těžko se mi píše a nikdy neodpustím Západu tento zločin. Projeli jsme pak celou tehdejší Jugoslávii od Vojvodiny až po Šumadiji a kosovské hranice, všude stejný obraz zkázy, ničení a smrti. Dokonce ani pravoslavný klášter v Rakovici bomby neušetřily, stejně jako mnoho dalších...Beograd sám byl typické město zasažené "leteckou a raketovou chirurgií" která se mnohdy nepovedla (záměrně?) Tehdy jsem viděl i zničené čínské velvyslanectví a hořce se smál, když jsem pak četl, že "piloti měli tři roky staré mapy"... Tehdy jsme si řekl, napíši o tom knížku. A to jsem udělal.

Samozřejmě v Česku ji nikdo nechtěl vydat. Jeden nakladatel mi doslova pravil: "Musíte počkat, až vyhrají bolševici, pak to vydáme" Knížka měla poté několik samizdatových vydání, které jsem poslal i sestřenici do Černé Hory. Podle dopisu MUDr. Gladoviče knížku předčítali přátelům a měla podle něj velký úspěch. Srbové alespoň viděli, že všichni Češi nejsou zrádci Slovanů..

U nás mi manželka vydala knížku podruhé pro přátele v minimálním nákladu. Ale alespoň tak se pravda o barbarské válce Západu uchovává v myslích a paměti našich lidí, kteří jsou přáteli Srbů i ostatních Jihoslovanů. Jako protiklad lži presidenta Havla o jakémsi "humanitárním" bombardování. A jako vzpomínka na postoj presidenta Klause, který se postavil tomuto barbarství. když naše vláda kývla na pokyn NATO a připustila přelety vrahů na Srbsko.